Dobrodružství po Turecku

Začátek cesty je ve spodní části článku

Aktualizováno: 2.5.2021 (9:00)

Za gramatiku se omlouvám, většinou report píšu na mobilu u kebabu s čajem.

Stále se mi nechce nic psát, tak jsem aspoň doplnil fotky k 30.4.2021

30.4.2021

Dnešní ráno jsem se zúčastnil hostiny před východem slunce. Byl jsem ihned přijat a usazen k nejbližšímu stolu. Seděl jsem mezi 5 turky a nikdo neuměl anglicky, takže jsem jen jedl a pil. Odmítat jídlo je považováno za nevhodné, takže jsem musel poslušně sníst nálož typické turecké snídaně.

Vstával jsem docela brzo, protože jsem potřeboval stihnou dokončit neodkladnou práci. Na dnešní den jsem měl totiž naplánovaný výlet na pláž, kterou jsem si našel na internetu.

Od včerejší 22 hodiny nám tady nastal kompletní lockdown, což znamená, že turečtí obyvatelé mohou jen do práce a obchodů.

Po 12 hodině jsem si tedy vzal své kolo a vydal se směr centrum. Za normálních podmínek bych město projel za 10 minut ale každým dnem se tu seznamuji s více lidmi. Všem vždy slíbím, že se zase někdy stavím na čaj, tak dnes jsem chtěl vše splnit. Při jízdě centrem se mi už párkrát stalo, že na mě někdo volal jménem. Je obdivuhodné, jak si dokáží zapamatovat mé jméno, já jejich jméno bohužel zapomenu ihned po představení. Kolikrát nevím jestli to je jméno nebo jen turecké slovíčko. Jakmile jsem splnil všechny zastávky, zajel jsem si na trhl pro oběd. Jídlo jsem si chtěl odvést do parku. Zapomněl jsem, že je lockdown a parky jsou uzavřené, proto jsem pro svůj oběd zvolil útulné místo na pláži. Nebyl to vůbec špatný nápad.

Posilněn hovězím masem (asi), jsem se vydal hledat turisticky oblíbenou pláž. Během cesty jsem narazil na zapadlou pouliční restauraci, kde jsem na uvítanou dostal čaj. Dokonce mi bylo nabídnuto, jestli se nechci naučit dělat typický turecký čaj. Tohle se nedalo odmítnout.

Jak se vaří čaj v Turecku

K přípravě čaje budeme potřebovat, dvě konvičky (Caydanlik), turecký čaj a vodu. Do spodní konvičky vložíme vodu a necháme přijít k varu. Jakmile začne voda vřít, do horní konvičky přidáme dvě hrstky čaje. Důležité je mít špinavé ruky od práce na zahradě, asi to tak chutná více turecky. Čaj necháme chvilku opražit a následně zalijeme vřící vodu. Teď necháme louhovat, pak se může podávat. Docela složitá příprava.

Po absolvování kurzu vaření tureckého čaje, jsem osedlal svého veterána a jel směr pláž, která měla být 2 km daleko. Absolutně nevím, co je pro turky 2 km ale na kole jsem jel snad hodinu a požadovanou pláž jsem nenašel. Spokojil jsem se tedy s plážičkou s výhledem na menší ostrůvek. Vydržel jsem zde jen půl hodiny. S pocitem, že musím znovu absolvovat obrovské stoupání a hodinovou cestu na kole do Goceku, jsem se vypravil na cestu. Nebylo to nic příjemného, dnes tu bylo opravdu horko.

Kolem šesté hodiny jsem konečně dorazil na ubytování. Vydržel jsem zde asi jen hodinu, hlad byl silnější, jak odpočinek. Cestou do města jsem potkal, starého známého od mešity, který se mi snažil něco vysvětlit turecky. Vše jsem odsouhlasil, poděkoval a jel dál směr centrum. Podařilo se mi úspěšně překonat hlavní silnici, nebo dálnici? Opravdu nevím. Po zdolání prvního problému na mě čekal za minutu hned další. Všiml jsem si policejní dodávky s těžkooděnci, která zběsile jela směrem za mnou. Uvědomil jsem si, že zvuky sirén jsou věnovány asi mé osobě. Kluci bohužel neuměli vůbec anglicky, tak nám pomohl starý dobrý turecko-český překladač. Zjistil jsem, že od 18:00 je zákaz vycházení, tak jsem se zdvořile omluvil a šel zpět na hotel. Byl mi nabídnut odvoz (asi) ale když jsem viděl v autě těžkooděnce vybaveny dlouhými zbraněmi, tak jsem raději volil cestu zpět na kole.

Po cestě zpět jsem si všiml, že u jednoho z domu sedí „kamarád“, který na mě něco křičel. Během pár minut jsem seděl na jeho zahradě a popíjel čaj.

Tady nastal další problém. Co budu jíst? V lednici mám jen ústřice a ayran, na což jsem chuť neměl. Musel jsem tedy požádal pana domácího, aby mi objednal kebab, protože nemám turecké číslo.

Každý den po západu slunce se na ubytování koná hostina. Jelikož sedím na zahradě, tak vždy dojde banda turků i k mému stolu. Dostanu fantu, čaj a chléb. Na klucích jde vidět, že poctivě dodržují ramadán a jídlo si dají, až po západu slunce. Občas mi to připadá, že sedím u stolu, kde se koná závod v pojídání všeho co je na stole.

29.4.2021

Protože nehodlám platit v letadle za dvě sedadla, tak jsem se hned po snídaní rozhodl jet na workoutové hřiště. Překvapilo mě, že tam po ránu cvičilo docela dost lidí. Dokonce mi místní trenér nabídl jeho Korán, s poděkováním jsem odmítl. Teď toho lituji, protože obálka knihy vypadala velmi krásně.

Pro práci jsem si našel opravdu nádherné místo hned na pláži. Po hodince práce jsem usoudil, že je moc velké horko a proto jsem se rozhodl přesunout do prostor tenisového klubu. Ihned po příjezdu jsem dostal čaj a kávu.

Pro oběd jsem si zajel na trh, kde jsem se plácl přes kapsu. Zakoupil jsem si hovězí steak a kotletu, v přepočtu jsem platil 140,-, což je na místní poměry docela velká částka.

Předpokládám, že dnes už se nic zajímavého nestane, takže dnešní souhrn končím. Stejně mi tady furt leze kočka po klávesnici…

28.4.2021

Na hotelu mi nefunguje vůbec wifi, tak jsem musel hledat, kde nejblíže v okolí se nachází coworking. V měste, kde bydlím se žádny cowork nenachází, naštěstí jsem narazil na místní tenisový kurt, kde mě pan domácí nechává v klidu pracovat. Na oplátku jsem mu daroval represraz triko, obratem jsem dostal dárek v podobě ručníku s logem tenisového klubu.

Jakmile skončila má pracovní doba, zajel jsem si k místní mešitě, kde se prodává vynikající čaj a burek. Šťastný, že jsem se konečně najedl jsem zajel podpořit místní fotbalové naděje. Klukům jsem rozdal všechny naše represraz trika a hezkým pocitem odjížděl na hotel.

K večeru jsem si sedl na terasu a pracoval. Během půl hodiny se vrátila parta turků z práce nebo z mešity. Protože už bylo po západu slunce, začala se konat hostina. Samozřejmě kluci mysleli i na mě, dostal jsem chleba a fantu. Popřál jsem jim dobrou chuť a šel spát.

27.4.2021

Jelikož skoro vůbec nepiji, tak včerejší posezení u meruňky mi vůbec neudělalo dobře. Turky ze včerejšího debatního kroužku jsem potkal rovnou u snídaně, vůbec se na nich meruňka nepodepsala. Ihned po snídani jsem se vypravil směr workoutové hřiště, kde jsem si chtěl po ránu zacvičit. Bohužel hřiště bylo uzamčeno, tak jsem vrátil zpět k hotelu.

Vzal jsem si své oblíbené kolo a jel směr město. Když jsem projížděl kolem kebabu, tak Murat už byl na svém místě. Pro mé překvapení prodával kebab v triku represraz. Zastavil jsem se tedy na ranní přísun čaje. Murat si postěžoval na politiku a já se raději vydal dál směr město. U mešity jsem si zakoupil Ferat (turecká pokrývka hlavy) a posadil se do místního pouličního stánku, kde jsem dostal burek a čaj. Vychutnával jsem si lahodný čaj a pozoroval situaci kolem mešity, když nastalo svolávání, tak jsem místo opustil.

Při jízdě po pobřeží jsem si všiml party rybářů a vyhodnotil jsem to, jako skvělou příležitost pro načerpání sil. Byl jsem přijat a rovnou mi byl nabídnut čaj, což jsem nemohl odmítnout.

U mešity jsem slíbil místní prodavačce, že se zítra k ní stavím na jídlo, tak na to nesmím zapomenout. Ve slibování jsem přeborník, během cesty jsem potkal dalšího kebabáře, kterému jsem slíbil, že přijedu cca po 12 hodině ochutnat jeho kebab. Jelikož jsem zapomněl, musel jsem se tam vydat s hodinovým zpožděním. V obchůdku mě zaujalo velmi zvláštní druh masa. Rovnou jsem se tedy prodavače dotázal, bohužel anglicky neuměl, tak mi to překládal přes telefon do češtiny. Po menším boji s překladačem se ozval konečně překlad „hlava klusáka“. Trochu mě to rozhodilo ale nic jsem na sobě nedal znát a rovnou jsem si hlavu klusáka objednal. Bylo to skvělé ale raději nechci vědět, o jaký druh masa šlo.

– x hodin/práce

Nyní už jen sepisuji report a čekám, až se vrátí parta rybářů, abych ochutnal jejich slavnou rakiji.

Od zítra chci začít trochu cvičit, jinak tímhle tempem budu muset kupovat dvě místa v letadle.

26.4.2021

Jednalo se o můj první pracovní den v Turecku, pokud je tu někdo prvně, tak nedělám v Turecku kebab ale pracuji pro klienty v ČR (zdenekmatuska.cz).

Ráno jsem si chtěl přivstat a proto jsem si budík nastavil už na 6:00. Nebylo to ani potřeba, v 5 hodin ráno začalo svolávání k modlitbě. Stále nemám pořízený kobereček, proto zatím svolávání vynechávám.

Po snídani jsem se vydal směr kebab, kde na mě už z dálky mával Murat. Zaplatil jsem včerejší útratu a předal jsem mu dárek v podobě represraz trika. Murat byl velmi nadšený a rozběhl se do sklepa svého podniku, po chvilce vyběhl a držel triko s nápisem „Kebab hospital“. Předali jsme si dárky a já se vydal směr kadeřník, konečně vypadá trochu, jak člověk. V plánu jsem měl projet si kompletně celé městečko. Po půl hodině jízdy jsem narazil na místní tržiště, kde jsem si zakoupil sýrovou placku a čerstvý pomerančový džus. Přisedl jsem k místnímu trhovci, který byl z mé přítomnosti tak nadšen, že mi začal nabízet své jídlo. Samozřejmě jsem neodolal a vše jsem mu snědl (nevím co to bylo ale bylo to skvělé). Chvilku jsme debatovali ale jelikož pán uměl anglicky hůř, jak já, tak jsem nezjistil co mi chtěl říci. Snažil se na mě mluvit Turecky ale taktéž moc nepochodil. Rozloučili jsem se a já se vydal prozkoumávat zákoutí tržiště. Všiml jsem si prodejce, který nabízel 0,5 litru vody za 1,5 liry(cca 3,4,-) turistickou přirážku jsem nechtěl akceptovat a začalo smlouvání. Cenu se mi podařilo snížit na jednu liru (cca 2,5,-), s pocitem vítězství jsem odcházel směr hotel.

Na svém pokoji jsem si vzal notebook a hledal hezké místo pro práci. Nejvíce mě zaujala palma u bazénu. Během práce se nic zajímavého nestalo. Když jsem se rozhodl začít dělat na společném projektu, který mám s Jardou, tak se z práce vrátila parta Turku. Samozřejmě si všichni sedli za mnou, tím pádem skončilo moje pracovní nasazení. Rovněž jsem dostal geniální nápad. Vzpomněl jsem si, že na pokoji mám meruňku, kterou jsem přivezl z Česka. Jelikož je tu ramádan, tak většina z turků nepila ale jeden alkoholik se stejně našel. Prvně mu meruňka připadala strašně silná a nevypadlo, že mu nějak extra chutná. Po půl hodině mi vypil půl lahve a přislíbil, že další den přinese domácí Rakiji.

25.4.2021

Ahoj,

dnešní den jsem začal typickou tureckou snídaní společně s Kerhartem a jeho přítelkyní. Po snídaní přišlo dojemné loučení a Kerhart mě vezl do mého nového ubytování v Goceku. Během cesty jsem Kerharta požádal, jestli mi může pustit typické turecké písničky. Abych řekl pravdu nebylo to nic moc ale raději jsem mu řekl, že je to velmi hezká muzika. V autě došla řeč na i politiku. Při otázce, co si myslím o Erdoganovi mi trošku zatrnulo. Jelikož jsem si vzpomněl na včerejší návštěvu u Kerharta, kde mi říkal, jak nesnáší Erdogana, tak jsem se rozhodl říct pravdu. (Česko moc nesympatizuje s výroky Erdogana). Má odpověď zůstala bez reakce a auto začalo pomalu brzdit, tady jsem si říkal, že jsem nejspíš řekl nějakou hloupost. Naštěstí se Kerhart soustředil na řízení, aby nesrazil pobíhající ovce. Následně se zasmál a začal na Erdogana nadávat. (už nebudu s nikým řešit politiku). Za odvoz jsem zaplatil cca 100,- (25 km) a šel se ubytovat na můj nový apartmán v okrajové části města.

Protože nemám zaplacený oběd a jen snídani, vydal jsem se po dvanácté hodině vstříc centru.

Hned na okraji města jsem si všiml dvou kluků, jak něco loví v kamenech. Rozhodl jsem se nabídnout jako zkušený lovec z Moravy. Nabídka byla přijata a já se dal do lovení neznámého tvora. Jakmile jsem zpozoroval ocas hada, mé nadšení trochu opadlo. Kluky má zbabělost pobavila. Řekl jsem si, že pro dnešní den svoji loveckou sezónu končím a budu pokračovat jindy.

Během cesty jsem dostal hlad, tak jsem se zastavil u místního kebabu. Pán byl velice hodný a nabídl mi, ať se klidně posadím a jídlo sním na jeho zahrádce před restaurací. (Je tu 3 denní lockdown, jídlo v restauracích se může brát jen s sebou). Kebabář se jmenoval Murat a ujistil mě, že se nemusím bát, pokud by došla policie, řekl by, že jsem jeho kamarád. S Muratem jsme se dali do řeči a při odchodu mi nabídl, že kdykoliv se můžu stavit na čaj, který pro mě bude vždy zdarma.

Zamířil jsem do místního obchodu, kde jsem za cca 150,- nakoupil kešu oříšky, pistácie, mandle, litr mléka a 2x ayran. Po cestě jsem jsem si všiml místního trhovce, který prodával ovoce. Za 37,- jsem si koupil 1 kg banánů a zdarma jsem dostal dvě jablka, citrón a pomeranč.

Cesta do města trvala cca 15 minut pěšky (zítra si půjčím kolo), jelikož nemám stále tureckou SIM kartu, tak jsem si nemohl na cestu zpět dát navigaci. Chtěl jsem se orientovat podle mešity, kterou mám pár metrů od ubytování. Větší blbost jsem vymyslet nemohl, mešit je tu snad 20. Cesta zpět trvala asi hodinu, než jsem našel správnou mešitu.

Před cestou do turecka jsem se hodně obával, jaká tu bude situace, protože většinou každý na Turecko a turky nádává. (nebyl jsem jiný). Ale každým dnem zjišťuji, že turci jsou velmi přátelští a ochotni. Problematiku ohledně názoru na Turecko, jsem řešil s Kerhartem během cesty autem, došli jsme k závěru, že většinou je to způsobeno mediální masáží o turecku a hlavně Erdoganem.

Kdykoliv potřebuji poradit (každý den minimálně 10x) tak jsou schopni zvednou telefon a zavolat někomu, kdo umí anglicky, aby mi pomohl či poradil.

Před chvílí jsem se vrátil z mého výletu na kole. Vydal jsem se znovu za Muratem pro kebab, kde jsem při placení jsem zjistil, že nemám peněženku. Naštěstí mám s Muratem velmi dobré vztahy a kebab můžu zaplatit až následující den.

24.4.2021

Ahoj rodinko,

poslušně hlásím, že jsem živ a zdráv ve skvělé společnosti turecké rodiny. Opravdu, hostitelé u kterých bydlím jsou naprosto úžasní. Včera mi dokázali pomoc s problémem, který jsem napáchal. O jakém problému mluvím? Jelikož je tu časový posun a já přiletěl v 23:00, tak jsem si špatně zarezervoval můj apartmán. Řešit podobnou situaci v Turecku bez internetu a signálu není moc příjemná věc. Nakonec vše dobře dopadlo a nyní už sedím na terase a píšu následující řádky.

Aktuálně se nacházím v malebné turecké vesničce jménem Kapukargın (po kliknutí se zobrazí mapa). Moc jsem se nevypsal, protože ve tři ráno tady začala modlitba a místní mešity se předháněly, kdo modlitbu bude mít víc nahlas. V první moment, jsem si myslel, že mě verbují k islámu. Naštěstí vše dobře dopadlo.

Pod okny se mi tady prohání paní, která tu nahání kozy. Tajně doufám, že jednu kozu obětuji a uděláme hostinu.

Dnes se chystám s kamarádem Ferathem na výlet do města, kde potřebuji nakoupit základní potraviny a hlavně SIM kartu s daty. Teď si můžete prohlédnout video z mého ubytování. (pokračování pod videem)

S Ferathem jsme se vydali do centra města, kde jsem si chtěl koupit SIM kartu, jelikož je zde třídenní lockdown a ramadán, tak se nikomu nechce pracovat. Jediné co tu funguje je reproduktor u mešity, který svolává každých asi 5 hodin k modlitbě. Zatím nevím, kde si koupit koberec a fez, abych se mohl taktéž pomodlit.

Náš výlet s Ferathem jsme zakončili tím, že mě pozval na Fifu. Porazil jsem ho 2:0 a nyní čekám, kdy mě pobodá.